Téměř velikonoční minivandr proběhl ve dnech 21. až 24. dubna roku 2020. Cílem naší stálé party (Pařez, Lojza, Vojta) se tentokrát staly kopce a hrady v Českém středohoří. Trochu dělalo paseku, že byla povinnost na veřejnosti nosit roušku kvůli koronavirové nákaze. V lese však tato povinnost nebyla. U některých cílů v přírodě bylo stejně narváno, takže jsme si museli občas tuto roušku nasadit. V pravé ruce jsme měli foťák na přírodní krásy a v levé jsme měli roušku...
etapa Teplá (250 m.n.m.) - Ostrý (553 m.n.m.)
Začínali jsme v úterý odpoledne, kdy přijel vlakem do Lovosic bratr Vojtěch a my jsme přijeli autem od Chomutova a Jirkova. Naložili jsme v Lovosicích Vojtěcha a auto jsme přemístili do Teplé ke známým lidem na dvůr. V Teplé u Třebenic se nachází pension vytvořený z kláštera Oblátů Panny Marie, tam bychom se klidně ubytovali, ale bohužel, ani hotely, penziony ani restaurace nesměly být otevřené.
První zastávkou byla pískovcová bílá věž hradu Skalka. Ve vedlejším zámku se narodil Kryštof Maria Schönborn, současný arcibiskup vídeňský. Bohužel jsme přišli v pracovním týdnu, prohlídky zámku jsou jen o víkendech. Nám stačilo vyšplhat si po černé skále k patě zříceniny hradu, odkud byl celkem slušný výhled. Zámek má ve správě obec Vlastislav a je v něm expozice včelařství na Lovosicku.
Pokračujeme dál v chůzi po místních asfaltkách, asi 5 km v kuse, dost hustě tu jezdí auta - jak se ale líp dostat k hradu Ostrý? Hodně silnic je však osázených ovocnými stromy a některé zrovna kvetou - hrušně, jabloně. Je to krásný pohled - a k tomu sytě modrá obloha. Když jdeme nad Kocourovem dáváme si slib, že se do místního výdejního okénka (které dnes večer už nestíháme..) ještě na závěr zastavíme autem na teplé jídlo vandru. To se také podařilo. A nebyla to špatná zkušenost.
Po stráních okolo se prohání několik lidí na koních a v Českém středohoří nastává večer. My máme v plánu přespat na hoře a zároveň hradu Ostrý (553 m.n.m.). Nás tam zavede modrá značka, kterou využijeme pro nocleh, ale pak se vrátíme na hlavní silnici. Potkáváme několik skupin lidí, jak se vracejí z hradní zříceniny - samozřejmě s rouškami na ústech. Zdravíme se, vtipkujeme a jdeme dál. Samotný hrad má více míst, kde by se dalo spat nebo rozdělat oheň, ale mezi nimi jsou části skal. My tři máme každý svůj stan a dohromady se tu nevejdou - tedy až na hlavní plac s vrcholovou knihou - kde zrovna hodně fouká a nevypadá že by mělo přestat. Když se tedy vyfotíme na hřebeni skály a pokocháme se výhledy na různé strany Českého středohoří, scházíme trochu níž - na závětrnou stranu. Odtud je zrovna krásný výhled na Milešov se zámkem a horu Milešovku nad ním.
V noci naše nadšení srazí nízké teploty kolem nuly. Ve Velemíně ráno je pocitová teplota -2 stupně Celsia. My jsme zalezlí ve stanech asi do půl osmé, kdy přece slunce už víc svítí na okolní lesy a louky a zem se prohřívá.. Dáváme si po štamprli slivovice a balíme věci.
etapa Ostrý (553 m.n.m.) - Milešovka (837 m.n.m.) - hrad Opárno (280 m.n.m.)
Po silnici mírně scházíme do Milešova, kde stojí na skále starý bílý hrad (nepřístupný) a kolem něj červený zámek (přístupný částečně). Pod zámkem na návsi je rybník s velkou smuteční vrbou (přístupné volně). V zámku se nezdržujeme, mají tam domov důchodců a stejně jsou asi v karanténě. Stoupáme vsí nahoru, pak lesem k posezení u kterého teprve snídáme. Na vrchol Milešovky žádná asfaltová cesta nevede a tak stoupáme kamenitou nezpevněnou pěšinou. Obyvatelé meteorologické stanice a hospody klubu českých turistů si mohou nějaké věci vyvézt přes nákladní lanovku, která funguje z druhé strany hory (od Bílky).
Cestou potkáváme další turisty, nahoře je nás asi 20 lidí kolem poledne. Vrcholová hospoda zavřená... Co si kdo vynesl, to si taky sní. Potkáváme tu známého Kamila. Dobyli jsme nejvyšší vrchol Českého středohoří i našeho vandru. Někdy se smí na vyhlídkovou věž, kde je člověk ještě trochu výš - ale dnes ne. Pařez vzpomíná, že už tam kdysi byl, Lojza též... Jen pro Vojtěcha je zde vše nové. Milešovka je dobyta! Pařeztour forever! Pařeztour ještě není mrtvý...
Scházíme z Milešovky tentokrát po modré značce 5 km přímo do Velemína. Mají tu dva otevřené obchody a jednu cukrárnu. Denně býval otevřený také motorest. To nám stačí doplnit několik druhů pití od vietnamského prodejce. Již zemřelý Josef Koukl sloužil při kostele svatého Martina ve Velemíně v letech 1970 až 1989, než byl jmenován litoměřickým biskupem. Mezitím také vyučoval na bohoslovecké fakultě. Rád hrával na místní varhany.
Tentokrát půjdeme údolím řeky Milešovky. Krátce po vstupu za Velemínem se nad údolím překlenuje vysoký dálniční most. Dál už se klikatí vodní tok, takže už za chvíli ani nejde hluk z dálnice D8 slyšet. Přicházíme k renovovanému Opárenskému mlýnu, všechno tu mají opravené - i vodní náhon. Stoupáme nad údolí kde se tyčí zřícenina hradu Oparno neboli Opárno. Prý tu byla kněžna Libuše při cestě za Přemyslem do Stadic. Hrad Oparno leží vlastně na úrovni okolních polí a na úpatí hory Lovoš. Večer tam svítilo slunce, šmejdili turisti a turistky, zpívali ptáci - ale v noci... to zase vynikl onen dálniční hluk z D8...
Jinak nutno říct, že na hradě Oparno se spalo o hodně líp než na Ostrém - je zde více rovné plochy. A kdyby pršelo, tak je tu i zděný klenutý suterén (docela čistý).
Před soumrakem jsme sloužili polní mši svatou. Lojza s Pařezem si vzpoměli, že zde sloužili mši svatou pro dětský tábor ze Stebna v roce 2007. Děti tu měly jednonoční přespání - a zase zpátky pěšky 20 km na faru do Stebna..
etapa hrad Opárno (280 m.n.m.) - Lovoš (570 m.n.m.) - Boreč (449 m.n.m.) - Třebenice (230 m.n.m.)
Třetí den hned po ránu bratr Vojtěch připomněl, že slaví svátek. Vstáváme asi kolem půl osmé a jelikož slunce svítí na celou plochu hradu, balíme, sušíme a vyrážíme na vrchol Lovoš.
Přes vesničku Oparno jdeme kolem Ranče pod Lovošem s velkou bránou. V lese u posezení trochu víc odpočíváme. Stejně jako na Milešovce, mají i tady v některých vybraných místech neformální samoobslužnou půjčovnu trekingových holí (spíše použitých) - ale nápad je to dobrý.
Hora Lovoš byla nejteplejší ze všech cílů a přímo u vrcholové chaty KČT bylo několik rozložitých keřů v plném květu a kolem pestrobarevní motýli. Nám přiletěl ke stolu otakárek fenyklový a podařilo se ho vyfotit. To je ta teplejší strana směrem k Lovosicím. Chladnější je poctivě zalesněná a upozorňuje na výskyt zmijí. My si dáváme na vrcholu mírnou svačinu a scházíme po jiné cestě směrem na kopec Boreč, který je známý svými ventarolami (zvl. v zimě). Ještě v lese u cesty jsme zaznamenali poměrně vysoký strom jeřábu oskeruše.
Jenomže kvůli dálnici nemůžete přejít kdekoli byste chtěli, a tak míjíme Bílinku, kde jsme chtěli navštívit občerstvení a jdeme severněji přes osadu Struženka do Režného Újezda, tady se napijeme z obecní studánky a ještě doplníme i do prázdných plastových lahví. Ptáme se místních lidí na otevřenou hospodu, ale všude prý zavřeno.
Můžeme se tedy v klidu soustředit na naučnou stezku, která z Režného Újezda vychází na Boreč a druhou stranou zase jde zpět. Pročítáme si všechna zastavení, zvláště ta o ventarolách a jejich vzniku. Samozřejmě největší výskyt je až na vrcholku, někam už se může jen po vratkých neudržovaných schodech. Bylo znát, že tu bývalo i zábradlí...
Díky Bohu jsme návštěvu Borče, neboli Kouřové hory, přežili a je to jediná turistická známka, č.2168, kterou jsem ještě neměl. Dá se koupit v infocentru v Lovosicích. Boreč je pro geology kopec velmi významný, nicméně nemusí se líbit každému turistovi, zvláště když nahoru leze v plné polní...
Poslední etapa dnešního dne na svátek svatého Vojtěcha vedla do stejnojmenné vsi Boreč (kde je dokonce zámek, ale zchátralý) a odsud vede cyklotrasa po silnici po vrstevnici Košťálovského hřbetu až do Třebenic. Na úrovni hradu Košťálov jsme sloužili polní mši svatou v lese. Poté zavolal Lojza do některé hospody a objednal dopředu pro každého z nás 1,5 l piva Březňák.
V Třebenicích jsme se ubytovali na prázdné faře v přízemí a na dvoře. Nakoupili jsme v místním obchodě plno špekáčků, hořčice a dalších dobrot, které už nám chyběly. Při ohýnku jsme besedovali a vzpomínali na předchozí akce Pařeztouru i na jednu z nich asi v roce 2000, kdy tu byl silvestr pro mládež. Samozřejmě tu žil především otec Ladislav Kubíček, kterého zabili místní lumpové v září 2004, a který má v ulici na stěně fary památnou desku.
etapa Třebenice - Teplá, dále autem Kocourov - restaurace, autem Černodolský mlýn - restaurace , pěšky Opárenským údolím do Malých Žernosek
Ráno se pořádně vyspíme a pak uklidíme, než odejdeme. S touto farou má hlavně Lojza spojených hodně hezkých vzpomínek. V kapli fary sloužíme mši o svatém Jiří, který má dnes svátek.
Čtvrtý den vandru jdeme asi 2 km po silnici do Teplé. V části Třebenic je evangelický kostel, který přestavěli na muzeum českého granátu. Myslím, že je jediné v celém okrsku, i když jsou tu ještě místa, kde se těží. Také tam mají modely hradů v okolí, jak asi mohly vypadat v době své slávy. Kdysi jsem tam byl a líbili se mi hotové šperky z tmavě červeného granátu.
Cestou do Teplé nám vévodí hrad Košťálov, který mění svou podobu, tak jsme ho za poslední čtyři dny - stále do kruhu - obcházeli.
Nocleh na něm nám už nevyšel, ale dá se v případě zájmu udělat další okruh - je tu ještě hrádek Oltářík, nebo dobře viditelný Hazmburk...
V Teplé jsme poděkovali za úschovu auta a vyjeli jsme na oběd do Kocourova, kde je jediná hospoda. K balenému jídlu jsme dostali v okénku plastové příbory, každý jsme si dali něco jiného a k tomu pivo z varnsdorfského pivovaru Kocour.
Jelikož byl nejteplejší den vandru a bratr Vojtěch mohl jet klidně až v 18 hodin z Lovosic, tak jsme popojeli autem do Opárenského údolí, kde jsme viděli reklamu na otevřené okénko v restauraci Černodolský mlýn. Tady jsme okoštovali nefiltrované světlé pivo z litoměřického pivovaru Labuť. Pak jsme prošli celé Opárenské údolí až do Malých Žernosek. Tady už žádné hladové okénko nebylo. Tož honem zpátky, zdravit se s lidmi, nasazovat si včas ústenky. Ještě jsme udělali poslední foto u Pomníku Moru z roku 1680 - poblíž Císařského mlýna.
Díky Bohu za skvělé dny strávené v přírodě a za snesitelné počasí koncem dubna. Těším se zase někdy na vandru s vámi na viděnou!
Pařez
Zde najdete pásmo fotografií s podbarvenou hudbou
