Druhý vandr pod hlavičkou a ve stylu Pařeztouru se konal na Brněnsku. Účastnili se ho tři kamarádi: Pařez, Lojza a Vojta, který právě přiletěl z Ameriky a chtěl si pořádně protáhnout končetiny. Tož Pařez vybral území z Knihy lesů, vod a strání a lišky Bystoušky - neboli severně od Brna, kam chodil především R.Těsnohlídek s přáteli, ale i jiní umělci a milovníci přírody. Někdy se mu říká: Moravské Švýcarsko. Středem tohoto území je město Bílovice nad Svitavou. Sem jsme tedy zamířili na třídenní vandr. Výchozí bod byl kvůli bezpečí našich aut v Soběšicích - a tak se šlo trochu na okolo.
Nejdříve jsme lesem zamířili do kopců na sever na Kněží horu a do Útěchova a do Vranova. V Útěchově jsme si museli dát pauzu v hospodě s názvem "Za sedmero horami" - přes poledne bylo kolem 30°C. Nevadí, vytáhli jsme mobily a elektronické věci a dobíjeli baterky. Mája nám psala zrovna z americké pouště, kde mají 40 stupňů ve stínu, který není... Nejhorší je prý přejít Mohawskou poušť... Nás slunce ale také pěkně ničí... Čekáme proto několik hodin až do odpoledne. Mnohem snáze jsme pak skrz chladnější lesy dorazili přímo k poutnímu kostelu Panny Marie ve Vranově. Krásně opravený kostel byl zcela otevřený a nikde ani živáčka. Před kostelem je terasa, ze které je hezký výhled na obec Vranov pod námi. V kostele jsme se pomodlili breviář a sloužili mši svatou. Mají tu historické betlémské jesličky s pohybovým aparátem. Po vhození mince se poutníkovi objeví nečekaná scéna biblických postav.. Už jsme dostali hlad a tak jsme zašli do jedné blízké restaurace, kde měli domácí nakládané hermelíny s česnekem. K tomu pár piv. Dny jsou v červnu nejdelší a tak není problém vyrazit ještě na večerní etapu. Ta vedla lesem a klesala až k řece Svitavě do Adamova, želez.st..
Sešli jsme do tolik opěvovaného údolí řeky Svitavy, ve kterém vede ale zároveň frekventovaná železnice (2 koleje) a silnice. Tak jdeme po silnici. V jednom úseku byla značka pro auta: nebezpečí zatopení silnice! Nemohli jsme však najít klidné místo na spaní - údolí bylo úzké a každou chvíli tudy hlučely vlaky. Tak jsme vylezli nad údolí - zrovna se nabízel místní hrad Ronov. Tam už hučení vlaku nebylo tolik slyšet a taky proto, že asi občas zajížděl do tunelů. Navíc na hoře, kde předkové hrad Ronov umístili, byl i noční chládek a foukal vítr. Když jsme sem přišli kolem 23:00, tak už jsme si svítili čelovkami. Dobře se nám tu spalo, schoulení v jediném možném místě, kolem ohniště, chráněni zbytky starého zdiva. Brzo ráno nás vzbudili hlasití ptáci, ale to k červnu patří. Trochu jsme si poleželi..
Druhý den vandru jsme začali prudkým klesáním z oblasti chladu do doliny, kde jsme šli kolem zrušené Léčebny opět k řece Svitavě. Kvůli vedru padl návrh - jít se koupat. Nakonec jsme ale šli na blízkou stanici Babice nad Svitavou a vlakem popojeli jednu zastávku do Bílovic n.S. Cesta je plná tunelů a mostů v údolí řeky. Už na nádražní budově informujou cestující, že zde je kraj knihy lesů, vod a strání a lišky Bystroušky, o které pak Janáček napsal operu. Než jsme vyrazili do kraje lišky Bystroušky, tak jsme se posílili v místní hospodě, lidí sem chodí hodně na brzký oběd, na to že bylo úterý... Jedním údolím jsme pak procházeli kolem památníku Leoše Janáčka, pak kolem prvního vánočního stromu pro Brno a památníků bylo víc.. Příroda nás trochu chladila a ve studánkách jsme se vždy opláchli. Také nás zastavila jedna studentka a dělala s námi dotazník - co bychom chtěli mít v lese - tady v okolí patří lesy Vysoké škole zemědělské... Odpoledne jsme sloužili mši svatou na zřícenině hradu Obřany, která se tyčí nad řekou Svitavou. Kousek dál je část Brno-Obřany. My jsme ještě ve stínu hradních zdí poleželi na karimatkách a dali si odpolední pauzu.
Dole kolem Svitavy jezdili cyklisté a inlajnisté nahoru a dolů, až jsme museli - jediní pěšáci - dávat pozor. Teda pár lidí ještě chodilo s houbařskými košíky. Zastavili jsme se na večeři ve Farmě u řeky Svitavy. Mají tu plno. Dáváme si něco s tvarůžkami, klobásu a pár piv. Tady točí Dalešické pívo. V síle pokrmů a v chládku večera stoupáme nad cihelnu a po žluté jdme ke koňské Ranči u cesty, kde na louce rozděláváme spaní. Někteří běžci a cyklisti nás míjejí ještě za soumraku. Hodně se tu sportuje...
Poslední den se budíme na louce. Po dvou dnech jasného počasí se nám zatáhlo hned nad ránem. I kdybychom zmokli, tak je nám to jedno.. Naštěstí ale neprší a tak v klidu můžeme balit věci, zatímco kolem nás už zase běhají sportovci a koňáci. Cest je tu hodně a my se vydáváme směrem na Panskou líchu. Tam chceme něco sníst. Prý je tam restaurace, ale je to hlavně Jezdecký areál a na prvním místě tu mají koně. My jako vandráci, jsme okouněli u venkovní restaurace, bohužel jsme zjistili, že otevírají (možná) až za hodinu. Měli jsme ještě nějaké zásoby nealkoholického piva se šťávou v plechu a tak jsme šli dál. Odpočinuli až na rozhledně na vrcholu Ostrá horka, 404 m.n.m. Tady mají posezení. Pařez si vzpomíná, že tu kdysi spal - bylo to v r.2009 při cyklo-touru z Brna do Boskovic a zpět. Rozhledna je poměrně nová a je odsud nádherný výhled na Brno. Potom už jsme šli do Soběšic, kde jsme předtím v před-den vandru zakoušeli na hřišti místní Soběšické pivo, nasedli jsme tentokrát už do aut a vyrazili za svými povinnostmi. Díky našim dobrodincům od rodiny Vaďurů za možnost osprchovat se a za uvaření kávy na cestu a menší občerstvení. A Bohu díky za to všechno.
odkaz na youtube:
