Vandr se konal od neděle 20. září odpoledne do úterý 22. září odpoledne a účastnili se ho jenom Pařez a Pepa. Celkem ujito: 32 km. Cílem bylo ještě jednou si vychutnat ty krásné chvíle, které jsme měli letos na Pařeztouru. Začátek i konec byl v Liběchově, což je městečko se zámkem při Labi. Od Liběchova vede modrá trasa do lesů Kokořínska a při ní se seznámíte se sochami Václava Levého, který býval kuchařem na zámku v Liběchově. Václav Levý na náklady svého živitele pak studoval v Itálii. Tady v okolí vytesával do pískovcových skal velké obličeje, postavy, Harfenice (žena hrající na harfu), díry na způsob kaple (např. Máří) nebo jeskyně (u Harfenice), trpaslíky, různé zvířata, např. hada atd. V neděli jsme odpoledne prošli část této stezky, ale zbytek na druhé straně údolí jsme si nechali na cestu zpátky. Nejdříve jsme přestoupili na stezku loupežníka Štětky, která vede z nedalekého města Štětí. Už se blížil večer a my jsme našli útočiště na spaní v Mordlochu, uměle vytesané díře ve skále, kde snad dříve bydleli loupežníci a později neznámý poustevník. Jejich ostatky se údajně našly pod zemí v rohu, jestli tam ale byly ponechány nebo odneseny, to jsme nevěděli, nicméně jsme se v noci nebáli a dobře se tu spalo. Jsou tady totiž 2 dřevěné palandy. Pepa vařil na blízkém ohništi různé pochutiny. Kdyby vám došel chléb, tak tady je přímo skála "Sedm chlebů". V noci na nás padal ze stropu písek a pavučiny, je to naše chyba, že jsme si neometli strop, vy tak příště udělejte.
Druhý den jsme šli stezkou loupežníka Štětky, ale jenom určitý úsek, chtěli jsme sejít do Tupadel, kde je motorest a kde jsme se chtěli občerstvit. Tupadly leží na hlavní silnici mezi Mělníkem a Českou Lípou a jezdí tu dost aut, i těch velkých. V Tupadlech měli pivo Holba což je naše oblíbené z letošního velkého Pařeztouru do Rychlebských hor.
Po jídle a nabití foťáku jsme šli kolem několika hezkých roubených a hrázděných domů do kopce na Slavín. Tady je zámek se zděnou vyhlídkou s cimbuřím. Nicméně objekt bývalé slovanské slávy je nyní veřejnosti nepřístupný, sídlí zde budhisti. Přes bránu je vidět do zahrady a částečně na zámek. Pokračovali jsme po zelené přes "vrcholové" pláně s množstvím posedů a "kazatelen". Na rozcestí Les království jsme odbočili směrem na Horní Vidim. Šli jsme kolem skalní kapličky, kde se dá na lavičce posedět. Kousek nad ní je v lese ukrytá zřícenina Starého zámku, který byl hodně vysekán do skály a doplněn dřevěnými prvky. Pepa se snažil vyšplhat až nahoru, ale v nedávné době se odloupnul kus okrajového skaliska a výlez je ztížen, i když nahoře jsou už vzrostlé stromy, žádný výhled by se asi nekonal. Pokračujeme kolem nějaké staré myslivny mezi skalami a jdeme kolem pracovníků energetických služeb, kteří mění staré sloupy elektriky za nové. To jsme už na vrcholu u Horní Vidimi. Vidíme pěkně daleko. Na kraji vsi je pěkný vodojem, který vypadá jako rozhledna. Je tu zajímavost - oplocený pás rostlinstva - pro uchování některých specifických rostlin biotopu. Ve Vidimi zrovna vyvážejí hovnocucem smradlavé hovna a my jsme nuceni u hospody toto přestát, ale naštěstí potom otevřeli. Dáváme si pivko Svijany, jedenáctku a něco k snědku, Pepa salám s cibulí, Pařez párky s hořčicí.
Na návsi si fotíme zámek (dnes domov důchodců) a některé barokní domy. Pak scházíme dolů skalami kolem rekreačních chat a zahrad až na žlutou značku, která vede na jih do hlubokého dolu směrem na Sitné. Jen na kraji stojí jeden dům s kamennou bránou a dál už je jen příroda a skály kolem. Na jedněch pozorujeme srnky, jak nás shora sledují. Krouží tu káně a začíná se stmívat. Po žluté značce na rozc. pod Bručkou, od hlavního údolí - kousek v lese rozděláváme spaní a malý ohýnek na uvaření dobrot, - dneska i hojných hub. Dnes je nebezpečí deště v noci, ale naštěstí je klid. Zima je slušná, ale dá se to vydržet. Pepa občas naruší poklidný spánek lesa svým prděním (způsobeným požitím velkého množství cibule!!!) No ale aspoň nás nechal jindy otravný plch na pokoji. Brzy ráno už někdo stříli po zvěři kousek od nás - v tom hlavním dole. No, my stejně odbočujeme bočním výlezem ze skal do vísky Sitné a přes ni zase dolů do jiného dolu. Přidávají se k nám dvě koťata a dlouho se nás drží. Nikde tady ve vesnicích není voda, žádný potok, prostě nic. To je zvláštnost tohoto kraje. Jdeme kolem bývalé kapličky, velkého otesaného balvanu a vcházíme do širšího dolu, který se nazývá "Zimořský". Údolí se rozšiřuje a my jdeme po silnici a pozorujeme, co že je to za skalní útvary kolem nás. Přicházíme do vísky Dolní Zimoř, kde silničáři staví nový most. Musíme to trochu obejít, ale poradíme si. Auta mají úplný zákaz. Aspoň máme klid na modlitbu růžence cestou do Želíz. Sluníčko se rozhodlo, že dnes zvítězí nad mraky a tak sundáváme mikiny a jdeme jen v tričku. Opravdu, počasí i živá zeleň kolem nás je ve stavu, jako by byl teprve srpen. Slunce nás doprovází až do Želíz, kde mají pěknou historickou budovu školy. My ale hledáme dvě věci - kudy na Čertovy hlavy?... a kudy do restaurace?
Želízy jsou také vesnicí na hlavní silnici Mělník - Česká Lipa a proto hospodu nacházíme při cestě u zastávky autobusu. Vnitřek je hezky vymalovaný výjevy z českých bájí, především o Řípu. Dáváme si tady oběd a polotmavou Holbu, jedenáctku. Obojí nás ubíjí a nám se chce jenom spát. Proto moc neotálíme a po dvou pivech a jídle stoupáme na skály Čertovy hlavy, kde se fotíme. Slunce svítí velmi intenzivně a my na dalším vrcholku odpočíváme. Je tu pěkná skalní plošina, porostlá mechem, sice uschlým, ale to nevadí. Chvíli poležíme. Výhled tu donedávna byl, ale mladé stromy se vzmáhají... Jdeme dál po skalní hraně, odkud vybíhají skalní výběžky s nebezpečnými průrvami. My se radši držíme trochu zpátky na zpevněné zemi. Tady někde musí být kokořínský Blaník! Tady někde dřímají hrdinové dávnověku. A taky že jo. Pepa našel zamřížované okno a za skálou železnou branku, kterou se dá projít do vnitřního skalního dvora. Ten se skládá asi z kaple - nebo vězení (?) pak velké sedící sochy a dvou stojících rytířů. No, je tady toho víc, třeba trpaslíci kují nové zbraně pro české vojsko. Toto je též dílo Václava Levého z poloviny 19. století - tak jako nedaleké Čertovy hlavy (ve své době největší hlavy na světě!). Tady už skalní město končí a my prudce klesáme krkolomnou stezkou k nějakým asi lázním? které se teď opravují a kousek dál je rozcestí "Boží voda". Mají tu také kapličku a nádrže s rybami na prodej. Pak ještě míjíme kemp a dlouhou alejí přicházíme k zámku v Liběchově. Prohlížíme si jeho střiženou francouzskou zahradu a velký platan. Ale zámek jako budova je trochu zpustlý - údajně od povodní, takže dovnitř jsme nešli - snad tam je výstava asijského umění. V restauraci u silnice si dáváme kafe a hurá domů. Některé popsané zážitky najdete mezi fotkami. Těch bylo přes 300. Tak se mějte. Pařez a Pepa.