Cílem této víkendové cesty bylo poznat zvláštnosti středohanáckého kraje.
Jarka, Pavla, Verča, Blažej, Vašek, Gabroško, Pařez, Šimon, to jsou účastníci cyklo pařez touru napříč Hanou.
Naše cesta začínala odpoledne v Boršicích na Slovácku, odtud jsme vyjeli za silného deště do Starého Města a pak po hlavní silnici směr Haná. Pařeza pěkně ošťáklo jedno nákladní auto, které vjelo do prohlubně s vodou. Byla to sprcha zdarma. Pláštěnka mu nebyla nic platná. Projeli jsme skrz Napajedla a Otrokovice a pořád bylo hnusně, a tož jsme zaparkovali v Tlumačově na křižovatce - v hospodě. Řekli jsme si, že nepojedem dál, dokud nepřestane. Měli jsme se potkat se Šimonem, který jel už napřed, ale měl velký náskok.
Občerstveni teplým čajem s rumem nasedáme v lepší náladě na kola, i když jsme pěkně mokří, pláštěnky moc nepomáhají. Naším cílem je dostat se co nejdříve do Kojetína. Jedeme přes Kvasice, kde je zámek a přes Kroměříž – Hanácké Atény. Zde je zámek (kde rokoval i rakousko-uherský parlament) a hezká zámecká zahrada. Dál jedeme přes Hradisko, kousek odtud se vlévá do Moravy říčka Haná. A už vidíme další hanácké město s typickým hanáckým průmyslem – s cukrovarem – Kojetín. Tady nám Karel Kamarád, který je skutečný kamarád, připravil teplé a suché místo na přespání. Tady nás taky vítá další kamarád – Šimon.
Druhý den jedeme z Kojetína směr na Tovačov. Tady je hezká hanácká tvrz s krásnó bitelnó věžó a vodnim přikopem. Tož sa kocháme tímto unikátem a srovnáváme, že aj u nás ve Chřibech byli stejní páni; totiž Ctibor Tovačovský a Ctibor z Cimburka na hradě Cimburk ve Chřibech. Dokonce měli jedno století v držení i hrad Buchlov.
Slunce dnes hezky svítí, den je úplně jiný než včera. Dáváme si tu v pěkné restauraci smažák a bier.
Vydáváme se napříč Hanou dál, tentokrát do Dubu na Moravě. Po cestě prozkoumáváme jakýsi památník z bitvy. Stojí za povšimnutí. V Dubu člověk nepřehlédne obrovský poutní kostel Panny Marie. Je to kostel s druhou nejvyšší klenbou na Moravě.
Kostel je otevřený a tak si ho můžeme v klidu prohlédnout a pomodlit se desátek růžence. Před kostelem na krásné zelené travičce v klidu lelkujeme. Dnes musíme dojet do Hranic na Moravě, přesněji do Hrabůvky, kde žije hanácké vinař Petr Juřica.
Jedeme dál směr Brodek u Přerova a tu si Pavla vzpomene, že zapomněla před kostelem v Dubu svůj baťůžek. Už ale neměla sílu se vracet, bylo to deset kilometrů a tu se nabídl gentleman Šimon a pro baťůžek se vydal. Na Hané se naštěstí nekrade a tak ho našel. My jsme ho čekali v hospodě v Rokytnici. Čekali jsme v klidu na pivo a tu se přiřítil Šimon a kopl do sebe dva škopky. Takovou rychlost jsme nečekali. Tady na Hané se to bere všecko pěkně z pomalóčka a z polehóčka. Hanáci se pěkně divili.
Dál naše vlastivědné putování vedlo do Přerova, města nového a chemického, ale se starobylým hradem v centru (na kopci!!!). Jedeme dál a v Lipníku nad Bečvou si dopřáváme v letním vedru trochu chladné zmrzliny. Přes Gungulišovy Drahotuše se dostáváme do Hrabůvky. Tady bačuje náš hostitel Petr Juřica alias Zvířena. Koštujeme jeho vinařské patoky (rybíz černý, červený, višně, hroznové). Juřica si stěžuje, že mu zloději minulý týden vykradli jeho vinařské sklady – ze stodoly mu zmizely všechny plné demižóny, výsledky Juřicovy pečlivé a tvrdé práce. Jak hluboko jsme klesli, že se kradou i tyto podřadnější druhy vína... Juřica si ho však nemůže vynachválit a ty zbytky, co zůstaly, nám neustále ponouká. Tož dobré.. Neco aj zazpíváme, nebo zabřéskáme.
Pomalu se schyluje k večeru, rozděláváme spacáky a také oheň. Dnes budem spát na zahradě. U ohýnku je nám fajn. Dole pod námi za zahradou je prudký sráz – je zde lom. I Juřicův barák je od výbuchů celý rozechvělý... V noci žádné výbuchy nebyly a tak se nám spalo dobře.
Další den je neděla a my sjíždíme do Drahotuš na mšu. Má ju nějaký františkán. Pařeza chytá senná rýma z té květinové výzdoby. Tady se setkáváme s Gungulišem, Alešem, Vaškem a Jarkem, starými známými z táborů. Po mši se s průvodcem Juřicou vydáváme nahoru na hrad Helfštýn, je to nejrozsáhlejší moravský hrad. Na hradě jsou vystaveny různé kovářské práce. Před hradem zase trojský kůň a jiné velké dřevěné potvory.
Z hradeb Helfštýna je krásný rozhled na severní část Hané. My jsme ji projeli celou z jihu na sever. Tady poblíž je také proslulá Moravská brána – přirozený přírodní vstup do Severní Moravy. I na protějších kopcích Oderských vrchů stávali kdysi strážní hrady. Vidíme i na severu Hranice na Moravě. My ovšem dál na sever nechceme, snad někdy příště. Zajímá nás však ještě jedno místo. Jsou to malé lázně poblíž Hranic - Teplice nad Bečvou. Tady je volně dostupná kyselka. Vybublává ze dna i do řeky Bečvy. My koštujeme a pochvalujeme si pramen vyvěrající poblíž hezké kapličky.
Ještě jedna zvláštnost tu je a to Zbrašovské aragonitové jeskyně. Do těchto jeskyní jsme se samozřejmě podívali. Byli jsme plni zážitků. Juřica se tu vyzná a je dobrý průvodce. Nejhorší však bylo vystoupat s koly – a byl to Juřicův nápad – nahoru do kopců nad Hranicemi, kde byly šílené cesty. Dolů to šlo už líp. Na tomto výběžku Beskyd jsme objevili jakýsi závrt, něco jako propast – souvisí to s těmi jeskyněmi. A je to prý hlubší než Macocha, akorát že ta spodní část je vyplněná vodou. Potápěči se ještě nedostali na dno. Pak ještě jsme jeli po hřebenu, byl to dobrý kros na silničních favoritkách. Jeli jsme kolem skalní vyhlídky se sochou svatého Jána (Nepomuckého). Ten Ján byl pěkně zmalovaný.. Totiž ta stará kamenná socha byla nabarvena různými křiklavými barvami, takové „lidové umění“. Tož, taky pozoruhodnost.
Pak jsme sjeli dolů do Hranic a hurá na vlak a domů. Najezdili jsme asi 150 km po Hané a zase něco nového poznali.
napsal: Pařez
Komentáře
Přidat komentář