Po dlouhé zimě už jsme se někteří nemohli dočkat, až vyrazíme někam na vandr a hlavně do přírody. Na stanovený termín 1.5.-3.5. 2016, nakonec mohli přijet čtyři pařeztouráci: Pařez, Lojza, Bratr Vojtěch a Petr Juřica. Vandr jsme začali u pivovaru Malý Rohozec, tady jsme nechali své auto. Je to vlastně zámek předělaný na pivovar a je tu denní restaurace. V neděli večer se tu scházíme a dáváme si večeři a k tomu ochutnáváme Skaláky, různé piva z místního pivovaru. Mají na nových sklenicích inzerováno, že dělají pivo Českého ráje. Tož to je dobře.
První nocleh byl na louce poblíž a v noci bylo slyšet odbíjení hodin v zámeckém pivovaru. Zima byla asi +5 st., ráno si dáváme po štamprli slivovice. Vycházíme do slunečného dne. Brzo si dáváme kraťasy. Zkratkou jdeme na turistickou trasu modrou, která nás vede údolím potoka, odkud se bere voda pro malorohozecký pivovar. Pak přes další údolí a už jsme v tom správném na červené trase, v údolí řeky Jizery. Stoupáme na vrholový zalesněný hřbet a Pařez ztrácí svetr. Na vrcholové skalní vyhlídce na Jizeru ho naštěstí jeden hodný pán přinesl. Tož díky moc!
Prohlížíme si skalní útvary na Drábovně (pozor, to nejsou Drábské světničky), kde kdysi žili pravěcí lidé, a kde se to líbí i současným vandrákům. Pak jdeme dál už po vrcholové stezce mezi zvětralými skalami a bizarními skalnímy bloky. Petr Juřica si všímá toho, že skalní bloky jsou někdy rozděleny svislou čarou, jak tam asi kdysi protékala voda. Je to, jakoby dílo člověka... Pak máme čas na mši svatou na jednom hezkém místě s výhledem na Frýdštejn a zároveň na Malou Skálu. Po mši ležíme a opalujeme se na karimatkách a sušíme spacáky a pláštěnky, na které napadala noční rosa. Slunko je opravdu silné. Odpoledne jdeme dál, přes nějakou zapadlou vesnici na hrad Frýdštejn. Při hradu je i vesnice s novým penzionem, kde mají venkovní posezení pro cyklisty - tady si dáváme pár piv, smažák a kafe. Zábava je skvělá. Bohužel, počasí se začíná kazit. Silně fouká a slunce občas zmizí za černé mraky.
Přesto odcházíme na další cestu jenom na lehko. Čeká nás šplhání po skalách na Vranově. Po skalním bradle je spousta vyhlídek a schodišť - současných (dřevěné konstrukce) nebo i minulých z vyšlapaného pískovce. Vidíme několik památníků. Na Panteonu si dáváme ve stánku pivo a chvíli se kocháme krásným výhledem na městečko Malou Skálu a řeku Jizeru. Prohlídka je tu za 20 Kč, ale už je před zavíračkou, takže nás nechají chvíli posedět a pak to tu zavírají. Už se taky stmívá. Ještě scházíme trochu níž na jednu skalní vyhlídku přímo nad řekou Jizerou. Je odsud velmi blízký výhled na městečko a vidíme na vodácký kemp, nějaký udržovaný pivovar a hledáme cestu k tomu nejnovějšímu, který by měl být dole při hlavní cestě na Turnov. To bude náš další cíl: Maloskalský pivovar s restaurací.
Opravdu, u cesty je velká reklama, kterou nejde přehlédnout. No my to máme po cestě na Zbirohy, tak se aspoň posílíme na ten poslední úsek dne. Rozkoukáváme se po restauraci, tady nemají kotle měděné, ale 2 z nerezu. Sotva si objednáme, tak přichází hodně mladých rodin a dostávají večeři. I zde mají hezké sklo, tak uvažujeme s Lojzou o koupi, ale kdo to má tahat na zádech, že jo? Pivo ujde. Je to takové typické pro minipivovary. Pařez si dal tatarák a dostal chuť na noční etapu. V 22 hodin odcházíme a potmě jdeme po trase, která měla být modrá, ale nyní je zelená. Procházíme přes most na druhou stranu rozlehlé řeky Jizery a stoupáme do dalšího skalního města. Několikrát se musíme čekat a více orientovat, ale baterky máme a cesta není náročná. Jenom v poslední fázi před hradem Zbirohy, kde voda natropila neplechu na cestě.
Těsně před půlnocí dobýváme skalní hrad a hledáme místo v hlubokém listí, kde by se dobře leželo. Dost tady fouká, a tak vychytáváme nejlepší závětří. Loupeživý rytíř se nám tu nezjevil. V noci byla zase zima. Naštěstí po ránu slunko brzo začíná svítit a my si dáváme zase domácí slivovice na zahřátí. Přitom procházíme vklidu celý hradní komplex, který kdysi patřil Markvarticům. Před svým dobytím byl už jenom sídlem loupeživých rytířů. Jsou tu i kryté místnosti, kde se dá spát v pohodě v dešti i bouři. Ale člověk je musí znát dopředu a mít baterku, aby to našel. Po mírné snídani scházíme dost velkým sešupem až k řece Jizeře.
Poslední etapa je rovinatá, všechno kvete a nalévá se a my se ještě zastavujeme poblíž kempu v restauraci Zrcadlová koza nebo tak nějak. Sedíme venku, je dusno a čekáme déšť. Dáváme si hlavně kafe. Pokračujeme po červené trase až k Dlaskovu statku v Dolánkách u Turnova. Přecházíme Jizeru zase zpátky a jdeme se podívat na ten statek, kde už jsme někteří byli. Tak se tu jenom fotíme. Místo toho se půjdeme podívat na zámek Hrubý Rohozec, kde nebyl ještě nikdo z nás. Ten leží krásně v parku při Jizeře a je velice fotogenický. Jeho poslední přestavba jej učinila takovým mírným zámkem, ale dříve to byly dva hrady s vysokou věží, a také to patřilo Markvarticům. My jsme šli projít trasu, která si všímá posledních majitelů "De Fours" z Francie. Podobným patřil i zámek na Malé Skále (dnes nepřístupný).
Když se občerstvíme kávou a zmrzlinou v hradní cukrárně, koupíme magnetku zámku a použijeme hradní toaletu, tož vyrážíme vesele dál. Ani nám nevadí, že mírně prší. K autu a pivovaru na Malý Rohozec to máme necelé 2 km. Využíváme ještě tamní restaurace a dáváme si i dobrý oběd a u piva prohlašujeme minivandřík "Maloskalsko" za úspěšný. Bohu díky za příznivé počasí, které přišlo zrovna na tento "náhradní víkend". Díky též ostatním kamarádům za dobrou partu. Pařez
Tady je odkaz na fotky podbarvené hudbou: https://youtu.be/QzlN3P96DiU